Název tohoto článku zní jako začátek vtipu „potkají se…“, ale není to tak. Jde o jednu a tutéž osobu jménem Jean-Antoine d’Anglerais (1540–1591). Ten se narodil roku 1540 ve Villeneuve-sur-Lot v Gaskoňsku do chudé rodiny. Studoval na Collège de Reims v Paříži. Studium ho zjevně nepřitahovalo tak jako zbraně. Stejně jako většina jeho vrstevníků ze zchudlých šlechtických rodin proto i on hledal uplatnění v armádě. Sloužil pod maršálem Francie Honoratem II. Savojským, který vedl královskou armádu během náboženských válek proti Hugenotům.
Jak přesně se dostal do služeb Jindřicha III., krále Francie, se přesně neví (nebo jsem to nezjistil), ale pod přezdívkou Chicot se Jean-Antoine d’Anglerais stal dvorním šaškem krále. Důvodem mohla být jeho výřečnost a vtipnost, s jakou dokázal pohotově reagovat. Jeho ostrý jazyk a inteligence až mazanost a to, že s králem hovořil bez zbytečných formalit a napřímo, vedla krále k tomu, že Chicota využíval k neformálním diplomatickým a zákulisním jednáním.
Měl právo nosit rapír (ostatně byl vynikající šemíř a nevyhýbal se ani soubojům, což se mu stalo osudným).
Po zavraždění krále Jindřicha III. přešel do služeb nového krále Francie, Jindřicha IV. Navarrského. V jeho službách i zahynul, pro šaška zcela neobvyklou smrtí, na bitevním poli.
Takto popisuje jeho smrt během tažení Jindřicha IV. proti vojsku Katolické ligy v roce 1591 John L. Motley ve svém díle History of the United Netherlands From the Death of William the Silent to the Twelve Years‘ Truce (Dějiny Spojeného Nizozemí od smrti Viléma Mlčenlivého do dvanáctiletého příměří) z roku 1609: „Byli [tj. ligisté] těsně sledováni Jindřichem v čele jeho jízdy a často docházelo k živým potyčkám. Z vojenského hlediska nebyla žádná z těchto afér významná, ale jedna měla zároveň komický i patetický charakter. Stalo se totiž, že se hrabě Chaligny při jedné jezdecké šarvátce, která byla více než živá, dostal do osobního souboje s velmi zdatným šermířem, jemuž se po mnoha silných ranách nakonec podařilo hraběte odzbrojit a zajmout. Bylo to válečné štěstí a ještě před několika dny to mohl být osud samotného velkého Jindřicha. Chalignyho roztrpčení nad svým zajetím však zesílilo, když zjistil, že rytíř, jemuž se vzdal, není nikdo jiný než králův šašek! To, že se on, náčelník Svaté ligy, dlouholetý potomek slavného rodu Lotrinských, bratr velkého vévody z Mercceur, stal zajatcem hugenotského šaška, se zdálo být tím neironičtějším žertem, jaký se udál od doby, kdy přišli do módy blázni. Slavný Chicot, který si potrpěl na bitky stejně jako na škádlení a který byl téměř stejně lehkomyslným jezdcem jako jeho pán, při této příležitosti dokázal, že čapka a rolničky dokážou zakrýt stejnou velkorysost jako ten nejrytířštější erb. Ačkoli byl v boji, který vyústil v jeho triumf, těžce zraněn, velkoryse poskytl hraběti svobodu bez výkupného. Hrdý Lotrinčan se vrátil ke svým leguánům a ubohý blázen poté na následky zranění zemřel.“
Jak přišel Chicot ke své přezdívce jsem také nezjistil. Znamená to však pařez či odřezek.
Milovníci románové četby nemohounpřehlédnout postavu šaška Chicota v šestidílném cyklu Roberta Merleho, který známe po souhrnným názvem Dědictví otců.
Postavu šaška Chicota si také můžete pamatovat z romantického seriálu Paní z Monsoreau.
Zdroje:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Jean-Antoine_d%27Anglerais_(Chicot)