Zeman erbu trubky
Kdy přesně se narodil tento válečník, husitský hejtman, kondotiér a nakonec lapka se přesně neví. Odhaduje se rok 1390. Místem narození zřejmě byla rodové sídlo, vodní tvrz Černíkovice.
V mládí studoval na pražské univerzitě a získal titul bakaláře svobodných umění. V letech 1407–1415 je uváděn jako podací pán (patron) kostela v Černíkovicích. Roku 1419 je zmiňován v souvislosti se získáním majetku v Rokytovci a Voděradech odúmrtí.
Husitským hejtmanem
Ve stejném roce 1419 je Kolda připomínán jako člen táborského bratrstva, kde se stal vzápětí hejtmanem. Pak se objevuje až v roce 1427, kdy se měl zúčastnit bitvy u Tachova. Ještě je zmíněn jako hejtman v polském městě Sobótka, které představovalo důležitý opěrný bod husitů.
Účast Koldy v bitvě u Lipan (30. května 1434) není doložena, některé prameny ale hovoří o tom, že se jí účastnil a unikl spolu s dalším táborským hejtmanem Ondřejem Keřským z Řimovic a sirotčím hejtmanem Janem Čapkem ze Sán. Po lipanské prohře se uchýlil na svůj hrad Homoli v Kladsku, který považoval za dostatečně pevný.
Proti Zikmundovi
Po Lipanech byl jedním ze tří husitských hejtmanů, kteří neustali v ozbrojeném odporu proti králi Zikmundovi (Keřský a Jan Roháč z Dubé). Po demonstrativní popravě Roháče 9. září 1437 využil Kolda oslav posvícení a „únavy“ stráží města Náchoda, které spolu s hradem obsadil překvapivým útokem 20. září 1437. Svoje sídlo přenesl na náchodský hrad, odkud vedl válku proti stoupencům krále Zikmunda. Jan Kolda disponoval několika hrady a tvrzemi s kvalitním opevněním.
Kromě vlastních hradů a tvrzí měl ještě spojence z řad nižší šlechty s jejich více či méně kvalitními opevněnými sídly (Dubenec, Bolehošť, Hronov a hrady Skály, Belver, Adršpach, Pecka, Opočno a Valdštejn).
Jednou válečník, vždycky válečník
Po smrti Zikmunda v roce 1437 se postavil na stranu Jagellonců a stal se spojencem polských šlechticů Sudivoje z Ostrorogu a Jana z Tęczyna, kteří posílili Koldu vlastními oddíly. Roku 1440 se účastnil spolu s táborským hejtmanem Bedřichem ze Strážnice a Benešem Mokrovouským z Hustířan neúspěšného pokusu dobýt Prahu.
Téhož roku 1440 se výpadem z hradu Homole Kolda pokusil dobýt hrad Klečkov (Nový hrad). Šlo o docela mohutný trojdílný hrad. Kolda se probojoval do předhradí, ale mezitím stihla přijít pomoc v podobě vojska východočeského landfrýdu a Koldu zahnala.
Před zbytky hradu jsou dodnes k vidění pozůstatky obléhacího tábora s postaveními pro děla. Z tohoto a z faktu, že si Kolda troufl i na takovou pevnost, je zřejmé, že musel disponovat velkým počtem ozbrojenců.
Z odbojníka lapkou
Po napadení hradu Klečkov došla trpělivost nejen představitelům východočeského landrýdu, ale i některým dosavadním spojencům.
Když se k této síle přidala v roce 1444 i hotovost Vratislavského a Svídnicko-javorského knížectví, kam pořádal Kolda loupeživé výpady (uživit jeho vojsko nešlo jen z prosté hospodářské činnosti obsazených panství), přišel Kolda v rychlém sledu o Náchod i rodnou tvrz v Černíkovicích.
Dobové prameny o tom uvádějí:
„Jetřich z Miletínka co hejtman kraje Hradeckého vedl vojsko landfridní před hrad Dubenec, kterýž strhli (10. června) a obořili, na to (30. června) dobyli Černikovic, a hrad Richenberk (5. července) oblehli, kdež zdělajíce bašty, a dostatečného vojska k obléhání ponechavše, hnuli se k Náchodu, hlavnímu to doupěti dravce panského, kdež všickni spolu shlukše se, hradu dobývati počali. Kolda přemoci té odolati nevěda, poradil se s Vaňkem, když času nočního s 37 jezdci ze hradu se vyloudil; noci druhé opět se jich as 70 vykradlo, třetího dne pak více než na 150 koních z města vyrazili a v útěku spásy hledali. I vypálili páni hrad Náchodský a zkazili, při čemž i město samo popelem lehlo. Den udati nevíme; toliko známo, že Pražané dne 20. července od Náchoda domů se vrátili, vypálení tedy Náchoda dříve před se šlo.“
Jan Kolda se opevnil na Homoli, která byla považována za nedobytnou, takže se o to jeho nepřátelé zřejmě ani nepokoušeli.
Že musel Kolda škodit ve velkém, je vidět z toho, že řady jeho nepřátel se rozšířily o další české pány, kteří vyzývali k akci Rožmberky, pány z Hradce, krajské landfrýdy, rakouské panstvo a dokonce také římského krále.
Přesto se mu díky starým přátelům, Janu Rokycanovi a Bohuši Kostkovi, povedlo dojednat příměří a dokonce mu byl navrácen náchodský hrad.
V cizích službách
Půda v Čechách byla Janu Koldovi opravdu horká, takže zkusil své loupežné akvitiy směřovat do Polska. 19. srpna 1444 jeho družina přepadla město Bolków i s hradem, ale u Krzeszowa byl dostižen slezskou hotovostí, přišel o kořist i zajatce a utrpěl značné ztráty. Tím zřejmě přišel o většinu svých ostřílených bojovníků, takže jedinými řešením bylo nechat se najmout. Ve stejném roce postoupil Hynkovi Krušinovi z Lichtenburka hrad Homoli.
Jako kondotiér se zbytky své družiny pak bojoval v žoldu Řádu německých rytířů až do roku 1447, kdy se vrátil zpět.
Věčný potížista
Neklidná krev věčného rváče se projevila ihned po návratu do Čech. Po roce 1448 se Kolda pustil do křížku s Jiřím z Poděbrad a tady přecenil svoje síly. Obrátili se proti němi i bývalí spojenci a ti nyní bojovali pod Poděbradovým praporem.
Janu Koldovi se sice v roce 1449 u Moravské Třebové povedlo porazit moravské oddíly, ale nebylo to přesvědčivé vítězství. Proto začal zoufale jednat s možnými spojenci.
Ještě v roce 1450 Jan Kolda podnikl několik loupeživých nájezdů v královéhradeckém kraji, ale jeho síla vojenská i politická již tála jako jarní sníh.
Roku 1452 byl Koldův aktuální nepřítel, Jiří z Poděbrad, zvolen zemským správcem a od našeho potížišty odpadly i poslední spojenci. Navíc roku 1453 Poděbrad získal od krále Ladislava Pohrobka hrady Náchod a Homole. Fakticky je ovládal nadále Jan Kolda.
V polských službách
V této situaci se opět Kolda dal na dráhu kondotiéra, najal v severovýchodních a západních Čechách a na Táborsku vojáky, kteří by ve službách polského krále bojovali proti Řádu německých rytířů. Tomu řádu, kterému pár let nazpět Jan Kolda sloužil jako žoldnéř.
V říjnu 1454 se zúčastnil bojů proti Lehnicím, dobyl Němčí a vypálil okolní vesnice. Roku 1455 jej s Andrzejem Tęczyńskim jmenoval polský král vrchním hejtmanem Chełmského kraje a Prus. Podílel se na několika dalších vojenských akcích (např. dobytí Varmie a obsazení hradu Wormditt (Orneta)). Jako vyrovnání za dlužný žold mu polský král upsal roku 1457 město Brodnice.
Psancem mimo zákon
Jiří z Poděbrad silou svého úřadu zajistil roku 1455 předvolání Jana Koldy ze Žampachu před zemský soud. K tomu se pochopitelně Kolda nedostavil, s čímž zjevně o Koldově nepřítonosti v Čechách informovaný Jiří počítal.
Tím pádem, ale soud postavil Koldu mimo zákon jakožto „zemského škůdce“. Nadto soud stanovil, že kdokoliv tomuto psanci podá pomocnou ruku, bude považován také za zemského škůdce a bude s ním takto naloženo.
Koldovy nepřítomnosti bylo třeba řádně využít. Jiřího ofenziva tak pokračovala i ve vojenské rovině. Vojska zemské hotovosti oblehla a dobyla roku 1456 Náchod, Rychmberk i Koldovu todnou tvrz v Černíkovicích. Tu nechal zemský správce po dobytí vypálit a pobořit a tato již nikdy nebyla obnovena.
Tím přišel Kolda nejen o vojenské, ale zejména ekonomické základny v Čechách. Byl tak v Polsku odříznut od reálné možnosti se vrátit domů a odkázán na milosrdenství svých slezských přátel.
Zavrhnut a zapomenut
Vzhledem ke Koldovým službám se polský král Kazimír vložil do jeho kauzy a přimluvil se za něj. Koldovi bylo dovoleno vrátit se do Čech.
Nebyl mu ovšem navrácen žádný majetek a žádný z jeho hradů a to dokonce ani rodná tvrz v Černíkovicích. Je tak naposledy zmíněn roku 1462 v listině bývalého táborského hejtmana Jana Parduse z Vratkova sezením na Rychmburku, kde zřejmě z jeho milosti dožil zcela zapomenut.
Tím se uzavřel boužlivý život husitského hejtmana, posléze odbojníka a nakonec lapky, Jana Koldy ze Žampachu. Z pramenů je zřejmé, že dokázal mimo původní husitské vojenské svazy shromáždit nemalou vojenskou sílu minimálně stovek bojovníků včetně obléhací techniky.
Jako ostatní dříve zde zmínění válečníci té doby, Jan Čapek ze Sán nebo Ondřej Keřský z Řimovic, byl Jan Kolda schopným vojákem, ale naprosto selhával v pochopení politické reality, což se mu stalo osudným.
Zajímavý text k této osobnosti najdete zde:
https://severovychod.jaybee.cz/pamatky-nachoda/jan-kolda-ze-zampachu-starsi-mladsi-1437-1456