Tentokrát se chci věnovat další kapitole českých dějin, kterou známe z dějepisu jako „dobu temna“. Většina z nás v dějepise slyšela o rekatolizaci Zemí koruny české po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Nekatolické obyvatelstvo bylo podrobováno neustálému tlaku na jeho návrat do lůna katolické církve.
Velmi záhy se ukázalo, že násilné a často nevybíravé metody nátlaku budí nepokrytý odpor nebo minimálně neupřímnou „konverzi“, kdy na víru pravou obrácení nekatolíci stejně nové náboženství vyznávají jen naoko nebo dokonce tajně praktikují své původní.
Ačkoliv po Vestfálském míru v roce 1648 teoreticky neměl v Čechách být nikdo s jinou vírou než katolickou, jak světské, tak církevní úřady věděly své. Proto vznikly dva soupisy obyvatel dle víry. V roce 1651 na základě patentu místodržících směrem ke krajským hejtmanům „Soupis obyvatel podle víry“ a zhruba ve stejné době na popud arcibiskupa Harracha „inventura“ farností „Status animacorum“.
Zatímco světská moc se často uchylovala až k drastickým metodám nátlaku, katolická církev pochopila, že pro trvalé začlenění obyvatel Čech zpět do řad svých věřících je nutno zvolit jiný postup. Zde si uvědomme, že církev nejedná s výhledem na jeden lidský život, ale s výhledem na věčnost.
A tak se katolická církev zaměřila na ovládnutí školství. Zvláště aktivní v oblasti vzdělávání bylo Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité). Ti ovládli nejprve pražskou Univerzitu Karlo-Ferdinandovu. Při každé jezuitské koleji fungovalo gymnázium. V roce zrušení řádu, tj. v roce 1773, měla jezuitská velmoc v Čechách a na Moravě 20 středních škol a ovládala 2 univerzity (pražskou a olomouckou). Dalším významným církevním řádem působícím na poli vzdělávání byli piaristé. Piaristé přišli do Prahy v roce 1752 a založili českou provincii řádu. Po zrušení jezuitského řádu se jim povedlo převzít a zachránit některá jejich gymnázia.
Jezuitská gymnázia se zdaleka nevěnovala jen vzdělávání v oblasti teologie, řád stvořil významné myslitele a vědce. Ze školy jistě známe jména jako Bohuslav Balbín nebo Josef Dobrovský. Výborná pověst a úroveň církevních škol způsobila zájem rodičů o umístění jejich dětí. Školy také aktivně vyhledávaly talentované děti z nemajetných rodin a formou stipendií jim umožnily získat vzdělání. Díky výchově žáků ke katolické víře se postupně povedlo vychovat nadšené a upřímně věřící katolíky a přirozené misionáře šířící „víru pravou“. Tak se povedlo postupně a nenásilně z původně většinově nekatolických Čech vytvořit opět zemi většinově katolickou.
Přístup katolické církve se osvědčil a převzaly ho poté různé ideologie a režimy. Pokud máte pocit déjà vu, když posloucháte dnes své děti po návratu ze školy vyprávět, co jim povídala hodná paní z neziskovky nebo oblíbená paní učitelka, pak vás tento pocit neklame.
Zdroje:
ČORNEJOVÁ, Ivana: Temno: Stručná historie. Paseka, 2022