Z dějepisu obvykle známe ty „první muže“. Tím v tomto případě byl Octavianus Augustus (63 př. n. l. – 14 n. l.), první císař Římské říše. Adoptivní syn velkého Julia Caesara. Asi díky milostné aféře Caesara s krásnou Kleopatrou budeme znát druhého muže jak Caesara, tak i Kleopatry, Marka Antonia. Ovšem i mladý císař Octaviánus Augustus měl svého „druhého muže“. Byl jím Marcus Vipsanius Agrippa (63–12 př. n. l.).
Mládí a vojenské začátky
Agrippa se narodil na sklonku římské republiky v nevýznamné jezdecké rodině jako syn Lucia Vipsania. Jak se plebejský mladík mohl seznámit se synem z bohaté patricijské rodiny? Zcela prozaicky během studia rétoriky v Římě. Mezi oběma mladíky se zrodilo přátelství, bez ohledu na obrovský stavovský rozdíl, pevné a doživotní. Ale to předbíháme. Než se mladý Agrippa stal pevnou oporou prvního císaře, muselo se stát ještě mnohé.
Na začátku kariéry budoucího generála a politika stála vojenská služba pod velením Gaia Julia Caesara. V letech 46 až 45 př. n. l. pod ním Agrippa sloužil v boji proti Pompeiovi. Caesar zjevně odhalil Agrippovy vojenské vlohy a poslal ho spolus s Octaviánem do Apollonie k makedonským legiím.Tam měli využít čas před plánovanou válkou proti Parthům ke studiu.
Octavianův prastrýc Julius Caesar rozpoznal potenciál mladého Agrippy a vzal mladého muže do Španělska, aby se zúčastnil tažení proti silám vedeným Pompeiovým synem. V roce 45 př. n. l. bojoval Marcus Agrippa v klíčové bitvě u Mundy, díky níž se Caesar stal nesporným pánem Říma.
Přítel a muž v pozadí
Po zavraždění Caesara v roce 44 př. n. l. se Agrippa postavil po bok svého přítele Octaviána Augusta. Zatímco Octavianus byl velmi schopný politik, ale ve vojenství nepříliš zdatný, u Agrippy tomu bylo naopak. Budoucí císař projevil tolik moudrosti, že vojenské akce ponechal zcela v gesci svého nového generála Marka Agrippy.
Situace po vraždě Caesara byla v Římě výbušná a nepřehledná. Caesarův pobočník Marcus Antonius se pkoušel strhnout moc na sebe. Octavianus ale jako adoptivní syn a dědic Caesara zkoušel to samé. V měsících po Caesarově smrti přiřkli senátoři jeho hlavním vrahům Brutovi a Cassiovi správcovství velkých východních provincií Makedonie a Sýrie, jež oplývaly četnými legiemi umístěnými zde kvůli chystanému tažení proti Parthům. Šlo o jakési „držhubné“, protože ve vraždě velkého vojevůdce „jeli“ mnozí ze senátorů. Neustálé intriky ze strany Marka Antonia i Octaviana vyústily v neudržitelnost postavení obou vrahů a ti prchli ke svým legiím na východ.
Mezitím se vyhrotil i vztah Marka Antonia a mladého Octaviana, kterému Marcus Antonius zadržoval oprávněné dědictví po adoptivním otci, Caesarovi. V roce 43 př. n. l. prohlásil senát Antonia z podnětu Cicerona za nepřítele státu. Antonius již předtím vyrazil na sever do Předalpské Galie. Octavianus s několika legiemi vyrazil na sever a ve dvou bitvách u Mutiny (dnešní Modena) Marka Antonia drtivě porazil.
Pak se zcela neočekávaně rozhodl uzavřít mír s Antoniem, který si zabezpečil kontrolu nad Hispánií a Galií. V říjnu 43 př. n. l. se Octavianus, Marcus Antonius a Lepidus setkali u Bononie (Bologna) a vytvořili zde druhý triumvirát. Shodným cílem triumvirů byla pomsta Caesara a potrestání jeho vrahů.
V létě roku 42 př. n. l. se spojené vojsko Octaviana a Marka Antonia přeplavilo do Řecka, kde 3. října a opět 23. října v bitvě u Filipp drtivě porazili vojsko Burta a Cassia, kteří raději spáchali sebevraždu, než by padli do zajetí. Ostatně, čekala by je smrt, Octavianus je předtím nechal prohlásit za „nepřítele republiky“.
Úspěšný vojevůdce na souši i na moři
V době politikaření mezi Markem Antoniem a Octavianem Agrippa působil jako vojenský velitel. V roce 38 př. n. l. likvidoval povstání galského kmene Aquitanů a od dob Caesarových byl prvním římským generálem, který pronikl od Germánie. Zde přiměl kmen Ubiů, aby bránil hranice říše před jinými germánskými kmeny z vnitrozemí. Za tento úspěch náležel Agrippovi triumf, ale ten odmítl. Senát alespoň mladého generála zvolil konzulem a pověřil ho potlačením odboje Sexta Pomepia. Agrippa nejprve musel vybudovat přístav, nechat postavit loďstvo, vycvičit posádky a až poté vyrazit proti nepříteli, který ovládal moře směrem na západ. V námořní bitvě u Naulochu porazil Sexta Pompeia v roce 35 př. n. l. Tak se kromě generála stal mladý vojevůdce i admirálem.
Poté ještě v letech 35-34 př. n. l. Agrippa musel válčit proti vzpurným alpským kmenům.
Od muže v pozadí k prvnímu generálovi Říma
Zcela nepřekvapivě po eliminaci společných nepřátel se rozpadlo i spojenectví Octaviana a Marka Antonia. Po odsunutí Marka Antonia do Egypta nervalo dlouho a došlo ke konečné konfrontaci. Ve velké námořní bitvě u Aktia 2. září roku 31 př. n. l. bylo loďstvo Marka Antonia a Kleopatry zcela zničeno, oba nyní již manželé, Marcus Antonius i Kleopatra, spáchali sebevraždu. U Aktia měl opět lví podíl na vítězství Agrippa a opět skromně stál v pozadí a nechal triumf svému příteli.
Ve všech vojenských akcích sice navenek Octavianus vystupoval jako vrchní velitel, ale ve skutečnosti bitvy řídil mladý Agrippa. Octavianus byl tváří, Agrippa mozkem. Mladý vojevůdce stál příteli věrně po boku, ač vítězné vavříny sklízel Octavianus.
Cca roku 27 př. n. l. se v důsledku intrik dalšího Octaviánova oblíbence, Marcella, císař posílá svého přítele do „čestného vyhnanství“ do východních provincií, které mu ovšem svěřil do správy. Když Marcellus zemřel, povolává Octavianus Agrippu v roce 23 na Sicílii a v roce 21 př. n. l. do Říma. Od té doby byl druhým mužem říše a prakticky i Augustovým nástupcem. Svoji přízeň demonstruje Octavianus tím, že Agrippovi dá za ženu vlastní dceru Julii (vdovu po Marcellovi).
Roku 20 př. n. l. porazil odbojné Galy a opět úspěšně bojoval s Germány, poté odrazil nebezpečnou vzpouru hispánských Cantabrů.
Agrippa v letech 17 – 13 př. n. l. uspořádával poměry v Asii a potlačil další vzpouru v Panonii. Po návratu z této výpravy však náhle zemřel ve věku 51 let (tedy v roce 12 před n.l.).
Stavitel a mecenáš
Agrippa byl nejen generálam a admirálem císaře, ale štědrým podporovatelem a mecenášem mnoha staveb. Nejznámější je Panteon, dále Septa Iulia, Neptunova bazilika nebo Agrippovy lázně. Opravil mnoho vodovodů, z nichž nejznámější je Appiův vodovod. Založil také Iuliův vodovod a vodní stavbu Aqua virgo. Agrippovi také vděčíme za podnět k tvorbě relativně přesné mapy světa, z níž čerpala většina pozdějších zeměpisců.
Agrippa po sobě zanechal životopis o nejméně dvou knihách a spis o vodovodech.
Příbuzný císařů
Agrippa byl příbuzensky svázán se všemi císaři julsko-claudijské dynastie. Byl tchánem druhého císaře Tiberia, který se ve svém prvním manželství oženil s Vipsanií Agrippinou (dcera z Agrippova druhého manželství). Poslední – třetí ženou Agrippy byla jediná dcera Císaře Augusta – Julie starší, s níž měl 6 dětí. Byl dědečkem třetího císaře Caliguly (Caligula byl syn Agrippiny starší, dcery Agrippy a Julie). Čtvrtý císař Claudius si vzal Agrippinu mladší (dcera Agrippiny starší) a byl také pradědečkem pátého císaře Nerona (Nero byl syn Agrippiny mladší, nevlastní syn Claudia).
Muž v pozadí… a v seriálu
Život a osud tohoto výjimečného muže, který je opomíjen v hodinách dějepisu, je trochu znázorněn v úspěšném seriálu televize HBO Řím. Zachovala se busta Marca Vipsania Agrippy, kterou můžete vidět zde.
Autoři seriálu vybrali představitele role generála Agrippy docela dobře a také celkem věrně vypodobnili jeho vztah k příteli Octaviánovi. To k dalšímu císařovu příteli, kterým byl Gaius Cilnius Maecenas, se scénáristé zachovali hůř, udělali z něj intrikánského „hajzlíka“.
Zdroje:
Antický svět – Agrippa
https://www.antickysvet.cz/26019n-agrippa
Wikipedia – Marcus Vipsanius Agrippa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marcus_Vipsanius_Agrippa