Svatobartolomějská noc

Ve druhé polovině 16. století zmítaly Francií náboženské války mezi většinovými katolíky a protestantskou menšinou, nazývanou hugenoti. V roce 1572 svitla naděje na usmíření obou táborů. Mír měla přinést svatba navarrského krále Jindřicha Bourbonského a sestrou francouzského krále Karla IX., princeznou Markétou z Valois, v rodině nazývanou Margot. Ženich, který v tento okamžik neměl ani teoretické šance na francouzský trůn, byl spolu s admirálem Gaspardem de Coligny předákem hugenotské strany.

Svatební obřad byl naplánován na 18. srpna 1572. Šlo o podivnou akci. Princezna Margot ženicha nechtěla a souhlasnou odpověď na otázku oddávajícího zajistil její královský bratr tím, že ji silou donutil kývnout hlavou. Ženich jako nekatolík a kacíř prostál obřad před kostelem, když konečně směl stanout před oltářem, na nevěstu se ani nepodíval.

Následující dny měly být ve znamení oslav, ale namísto toho se pnutí mezi katolíky a hugenoty zvyšovalo. Královna matka, Kateřina Medicejská, přesvědčovala Karla IX., aby využil situace, kdy má přední hugenotské šlechtice pohromadě, aby proti nim zakročil silou (eufemismus pro vyvraždění). Mezi lidem katoličtí kněží šířili fámy o chystaném masakru katolíků ze strany hugenotů (směšné, pokud porovnáme počty hugenotů a katolíků).

Napětí vyeskalovala sama Kateřina Medicejská, když její muž jménem Maurevel 22. srpna zranil výstřelem admirála Gasparda de Coligny. Hugenoti samozřejmě reagovali vyhrocenou rétorikou a výhrůžkami proti královskému dvoru a katolíkům obecně. Zatímco šlo víceméně o hospodské vyhrožování, povedlo se na základě těchto „silných slov“ přesvědčit krále k akci.

Prvním krokem bylo zavraždění admirála Gasparda de Coligny s jeho družinou. Šlo o signál pro katolíky, kteří již předtím označili příbytky hugenotských sousedů nebo málo horlivých katolíků (tj. v jejich pohledu zrádců). Rozpoutal se masakr, kdy nebyly ušetřeny ani ženy, ani děti. Počet obětí je dodnes nejasný, odhad kolísá od 5 tisíc až po možná 25 tisíc. Soudobé prameny popisují, že řekou Seina plavalo tolik mrtvol, že ještě týdny nebylo možno jíst ryby v ní ulovené.

Jindřich Bourbonský byl ušetřen a de facto uvězněn, zatímco většina jeho přátel a společníků byla povražděna. Později se mu povede utéci zpět do svého navarrského království a náboženské války se rozhoří nanovo. Po zavraždění posledního krále z rodu Valois, Jindřicha III., dominikánským mnichem Jacquesem Clémentem 1. srpna 1589 se hned o den později, 2. srpna 1589, novým králem Francie stává jeho švagr a hugenot Jindřich Bourbonský pod jménem Jindřich IV.

V roce 1598 vydává král tzv. Nantský edikt, kterým zaručuje svobodu vyznání. Kromě toho provedl finanční, správní a soudní reformy, podporoval stabilizaci ekonomiky a koloniální expanzi.

Markéta z Valois po letech odcizení souhlasí v roce 1599 s rozvodem bezdětného manželství. O rok později se Jindřich ožení s Marií Medicejskou z rodu Medici, se kterou zplodí budoucího krále Ludvíka XIII. zvaného Spravedlivý, kterého znáte z románů Alexandra Dumase staršího.

14. května 1610 je Jindřich IV. zavražděn náboženským fanatikem Françoisem Ravaillacem.