O tom, jak může být historie nespravedlivá a nespravedlnost přežít o stovky let svoji oběť, svědčí příběh šlechtičny, která se narodila roku 1569 jako Marie Magdalena Popelová z Lobkovic. Jejím otcem byl Ladislav III. Popel z Lobkovic, který v letech 1582–1587 zastával úřad prezidenta české královské komory a předtím v roce 1580 válčil Uhrách jako vojenský velitel proti Turkům.
Marie Magdalena zdědila po své matce Marie Magdaleně, rozené ze Salmu, vlohy k obchodu a racionálním ekonomickým rozhodnutím. Také projevila nebývalé diplomatické schopnosti.
8. února 1588 byla provdána za Jana Rudolfa Trčku z Lípy a na Opočně. Podle zachovaného obrazu to byla velmi atraktivní žena. A v prostředí rodiny Trčků z Lípy, kteří byli aktivní podnikatelé, se cítila jako ryba ve vodě.
V období stavovského povstání Magdalena svého muže nabádala, aby se snažil zachovat dobré vztahy jak se stavy, tak s císařkou stranou. Tím zajistila, že její muž nemohl prohrát.
Její činnost přispěla k rozšíření východočeského dominia Trčků z Lípy s centrem v Opočně. Její vztah k Albrechtu z Valdštejna, umocněný ještě vojenským angažmá jejího syna Adama Erdmana ve službách velkého vojevůdce, jí umožnil provést několik oboustranně výhodných obchodů ve 20. letech 17. století.
Když se ukázalo, že Valdštejn nijak zvlášť nelpí na řadě panství na východním okraji své domény, přiměla ho ke směně. Získala tím statky v celkové hodnotě 340 000 zlatých, jimiž zaokrouhlila trčkovskou državu kolem Opočna.
Zatímco Jan Rudolf Trčka platil za vrchnost vlídnou a slitovnou, Marie Magdalena si záhy vysloužila nenávist poddaných. Už zřejmě nikdo nezjistí, nakolik to bylo oprávněné, ale v místních pověstech žije dodnes jako „zlá Madla“.
Jedna z pověstí praví, že nařkla lovčího, že nízké dodávky zvěřiny jsou výsledkem nějaké jeho šmeliny se zvěřinou. Ten se bránil, že zvěř loví volně se toulající psi poddaných. Marie Magdalena údajně poručila všem poddanským psům utnout jednu tlapu.
Další příběh údajně pochází z doby Třicetileté války, kdy poddaní nebyli schopni platit své závazky vrchnosti. Tehdy bylo zvykem, že každý sedlák vlastnil kus dřeva, na který se mu vyřízl vrub vždy, když nemohl vrchnosti zaplatit. Zatímco Jan Rudolf byl svolný se splátkou dluhu posečkat nebo dokonce část či celý dluh prominout, Marie Magdalena byla nesmlouvavá a na splácení trvala. Jednou, když manžel opustil panství a byl na cestách, poručila poddaným dostavit se do Opočna na zámek i s těmito dřevěnnými „dlužními úpisy“. Poddaní se samosebou do zúčtování nehrnuli a až ve chvíli, kdy s jistotou věděli, že se pán vrátil, vypravili se na zámek. Jan Rudolf se vidil, proč táhne procesí poddaných na zámek. Po vysvětlení, že paní požaduje splacení všech dluhů, poručil dřeva složit na hromadu a zapálit s tím, že „máte splaceno“. Jak reagovala na tento počin manžela Marie Magdalena, není známo.
Zcela nezaslouženě ovšem Marie Magdalena dostala psí hlavu v další pověsti. V roce 1628 zachvátila trčkovská panství v Opočně, Náchodě a Novém Městě nad Metují rozsáhlé bouře poddaných. Povstání bylo brutálně potlačeno vojskem. Tehdy údajně přikázala Marie Magdalena řadu sedláků popravit, „ti šťastnější“ přišli pouze o uši či nos – odtud prý tehdejší častá příjmení Beznosků a Bezoušků. Tuto historku můžeme zcela jistě zařadit do kategorie mýtů a smyšlenek.
Marie Magdalena zemřela roku 1633, a tak se již nedočkala tragického konce svého syna. Adam Erdman Trčka byl jako Valdštejnův důvěrník spolu s ním zavražděn 25. 2. 1634 v Chebu. Jan Rudolf Trčka zemřel zanedlouho poté, v září 1634, a tím vymřel rod Trčků po meči. Jeho veškerý majetek, odhadovaný na obrovskou sumu asi 5 000 000 zlatých, byl na příkaz císaře konfiskován.
Nakonec tedy veškeré podnikatelské a diplomatické snažení emancipované šlechtičny vyšlo vniveč. A historie nám zachovala jen její v lidové tradici žijící (zřejmě ne úplně zaslouženě) špatnou pověst.
Zdroje:
MIKYSKOVÁ, Jitka: Bakalářská práce – Marie Magdaléna Trčková z Lípy. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin, 2012
KOVAČKOVÁ, Michaela: Zlá Manda z Opočna: Trčkovská paní trápila své poddané nejkrutějšími tresty, 2017