Reinharda Tristana Heydricha známe spíš jako „Pražského řezníka“ nebo „Kata z Prahy“. Tyto nelichotivé přezdívky si zasloužil brutální represí hned po uvedení do funkce v září 1941, kdy zlikvidoval celou první generaci odbojářů, a to včetně předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše.
Kromě aktivního odboje v Protektorátu musel Heydrich řešit i neméně palčivý problém – pokles produkce válečného hospodářství. V září 1941 produkce v českém válečném průmyslu poklesla o 18%, v některých továrnách dokonce o 35%. Německé tajné služby dokonce hlásily, že na 28. října se připravuje generální stávka, což by mělo katastrofální dopad na zásobování armád na frontě.
Heydrich nebyl jen chladnokrevný technokrat moci a bezcitný vrah českého národa, ale především racionálně uvažující a z dnešních hledisek špičkový manažer. Dobře veděl, že represe mezi českými dělníky rozhodně nepovedou k pozvednutí výkonnosti a pracovní morálky.
Namísto represí prosadil (dokonce proti odporu dalších nacistických předáků) poskytování stejných výhod, jaké měli němečtí dělníci. Těžce pracujícím českým dělníkům byly okamžitě zvýšeny příděly sádla a cigaret. Hotely v luxusnějších českých letoviscích byly přeměněny na zotavovny a rekreační střediska. Poprvé bylo zavedeno nemocenské pojištění a dávky sociálního zabezpečení podle německého vzoru.
Výsledky se dostavily téměř okamžitě. Čeští dělníci si řekli, proč by si měli pálit prsty odbojem za vládu a prezidenta, kteří v teple a bezpečí Londýna burcovali do boje, aniž riskovali cokoliv, zatímco domácí odbojář riskoval život svůj a celé své rodiny. A tak výrobní kvóty začaly stoupat do výše.
Kromě těchto „pozitiv a sociálních výhod“ také Heydrich začal nemilosrdně potírat černý trh a šmelinu. K čemu by dělníkům byly peníze, když jim rychle zmizí díky různým keťasům? Šmelinář, ať již jakékoliv národnosti (tedy i Němci) byli zatýkáni, obviňováni a popravováni. Dokonce i jeden vysoký úředník ministerstva zemědělství byl popraven za účast ve velkém podvodu na černém trhu.
Heydrich pochopil jednoduchou rovnici. Když chtěl, aby český průmysl makal jako dobře promazaný stroj, musí dobře promazat hlavně kolečka tohoto stroje – dělníky. Tak vzniklo Heydrichovo „polévkové hospodářství“ (Suppenwirtschaft).
Heydrich dobře pochopil, že když po lidech něco chce, musí jim také něco nabídnout. Schválně, jak by asi uspěl, kdyby české dělníky „držel u huby“ a zároveň po nich chtěl plnění výrobních kvót? Kdyby je nutil dřít do úmoru a ještě jim kázal, že si „žijí nad poměry“? Kdyby je nechal ožebračovat šmělináři a keťasy a poučoval je, že „s tím nelze nic dělat“?
Zdroje:
WHITING, Charles: Heydrich – Sluha smrti. Jota, 2003, s. 90