Že vám to nic neříká? Francouzský generál a italský místokrál. Stále nic? A když přidáme jméno jeho matky, Josefíny de Beauharnais? Císařovny Josefíny. Ano, Eugene byl adoptivní syn císaře Napoleona. A mezi otčímem a ním se vyvinul oboustranně vřelý vztah. Napoleon oceňoval Eugenovu loajalitu a lásku. Císař říkával, že „kdykoliv někde vystřelí kanón, bude to Eugène, kdo bude zjišťovat, co se stalo“ a „mám-li někde překročit příkop, Eugènova ruka bude první, která mi nabídne oporu“.
Eugène se narodil jako syn aristokrata, Alexandra vikomta de Beauharnais a jeho manželky Marii Rose (jméno Josefína začala používat až o dost později). Manželství nebylo příliš šťastné. Po revoluci v roce 1789 se Alexandre stal revolučním generálem a salón jeho manželky místem setkáváním republikánských politiků. V roce 1794 se Alexandre stal velitelem tzv. Rýnské armády, ale po sérii neúspěchů byl obviněn ze zrady a popraven. Jako syn aristokrata byl Eugène nucen se vyučit jako tesař (republika, stejně jako komunisté u nás, nutila „děti aristokratů naučit se obchodu“).
Eugènova matka se roku 1796 provdala za generála Italské armády, Korsičana Napoleona Bonaparta. Na jeho přání začala používat jméno Josefína, madam Bonaparte. Eugène sám se s Napoleonem setkal ve 14 letech, když jej žádal o pomoc s navrácením zkonfiskovaného otcova kordu. Sňatek své matky s generálem Bonapartem zprvu odmítal, ale Napoleon jej roku 1797 jmenoval svým pobočníkem. Ve vzájemné každodenní blízkosti se zrodil upřímně vřelý vztah mezi oběma muži. Eugène doprovázel Boanaparta do Egypta, kde byl v bitvě u pyramid zraněn střepinou na hlavě. V říjnu 1804 byl jmenován generálem a po Napolenově korunovaci v prosinci 1804 velitelem jízdních myslivců Císařské gardy.
Napoleonova přízeň se projevila v témže roce jmenováním Eugèna italským místokrálem. Eugèn se vrhl do práce s vervou a za jeho panování se poddaným začalo dařit. Dokonce věnoval panovnickým povinnostem tolik energii, že ho otčím káral, že zanedbává svoji mladou ženu, bavorskou princeznu Augustu Amálii.
Sňatek Eugèna a Augusty Amálie v roce 1806 byl sice politicky motivovaný, ale přerostl v lásku. Eugène se projevil jako citlivý manžel i otec.
O tři roky později vedl armádu v bitvě u Sacile, kde utrpěl porážku. O dva měsíce později za asistence svého vojenského poradce Jacqua Macdonalda zvítězil v bitvě u Raabu (dnešní Győr) a následně se vyznamenal u Wagramu. V roce 1812 se zúčastnil tažení do Ruska, kde se vyznamenal hlavně v bitvě u Borodina a Malojaroslavce. Po Muratově útěku od Grande Armée převzal velení nad jejím zbytkem. Poté mu bylo svěřeno velení tzv. Observační armády v Itálii, s níž vzdoroval nepřátelům až do Napoleonovy abdikace.
Svoji neotřesitelnou věrnost císaři osvědčil Eugène de Beauharnais odmítnutím nabídky protinapoleonské koalice na italskou korunu, pokud opustí Napoleona. Takový způsob získání trůnu odmítl jako nečestný.
Naproti tomu ale svému tchánovi, bavorskému králi Maximiliánovi I. Josefovi, slíbil, že se již nezapojí do žádných nových plánů bývalého císaře Napoleona. Tzv. stodenní císařství končící osudovou bitvou u Waterloo se obešlo již bez jeho účasti. Po Napoleonově pádu přesídlil do Mnichova. 14. listopadu 1817 mu byl bavorským králem Maxmiliánem I. udělen titul vévody z Leuchtenberka a knížete z Eichstättu. Svoje aktivity poté napnul do péče o vysloužilé vojáky a své spolubojovníky.
Eugène-Rose de Beauharnais zemřel 21. února 1824 ve věku 42 let na krvácení do mozku.
Celým životem i kariérou provázelo Eugène de Beauharnais důsledné dodržování hesla „Čest a věrnost“.
Zdroje:
Haythornthwaite
HAYTHORNTHWAITE, Philip: Napoleonovi vojevůdci 1809–1815. Grada, 2007, s. 10-11
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ev%C5%BEen_de_Beauharnais
https://www.napoleon.org/en/history-of-the-two-empires/biographies/beauharnais-eugene-de/